Evropský trh s uhlíkem: anatomie reformy

Jak funguje evropský trh s uhlíkem

Zaveden v roce 2005, ETS vychází z jednoduchého principu: stanovit strop pro emise CO2 nejvíce znečišťujících průmyslových a energetických zařízení a nechat je platit cenu

za každou vyprodukovanou tunu.

Každý rok se celkový strop dostupných kvót snižuje podle sazby nazývané “lineární redukční faktor”, což by mělo mechanicky tlačit cenu uhlíku nahoru a motivovat firmy k snížení jejich emisí spíše než k nákupu kvót.

Firmy dostávají část svých kvót zdarma — vypočítanou pomocí “benchmarků”, které stanovují přidělené množství podle výkonu nejefektivnějších zařízení v každém sektoru — a musí koupit zbytek na aukcích nebo na sekundárním trhu.

Co mění návrh z 17. července

Představeno předsedkyní Evropské komise v legislativním balíčku, který zahrnuje také plán elektrifikace a návrh na poplatky za sítě, text z 17. července má podle komisaře pro klima Wopke Hoekstry za cíl vytyčit koherentní trajektorii v souladu s klimatickým cílem EU pro rok 2040.

V detailu se objevuje několik opatření:

Zpomalení tempa snižování emisí.

Aktuálně na 4,4 % ročně by se faktor snížení měl snížit na 3,7 % do roku 2035 a poté na 1,7 % do roku 2040.

Prodloužení bezplatných kvót.

Firmy, které těží z bezplatných kvót, by měly tuto výhodu prodlouženou až do roku 2038 místo do roku 2034.

Nové mechanismy flexibility.

Návrh poprvé zavádí možnost využití uhlíkových kreditů z trvalých zachycení na trhu ETS, s až 250 miliony tun certifikovaných kreditů.

Vstup spaloven odpadu.

Sektor spalování by se postupně zapojil do ETS.

Brzda na letectví a ETS2.

Vzdání se integrace celého leteckého sektoru do rozšíření trhu.

Nové financování.

Nový evropský balíček ve výši 6 miliard eur navíc pro spotřebu energie v průmyslu.

Rozdělená Evropská rada na dva bloky

Návrh přichází po měsících rostoucího tlaku. Lobbista citovaný

l’Usine Nouvelle popisuje "atmosféru paniky na Komisi vúnoru a březnu", někteří se obávají, že trh s uhlíkem se zcela a jednoduše zhroutí pod údery několika hlavních měst a chemického průmyslu zejména.

Analýza agentury Europe, provedená před předložením textu, vykresluje dva

jasné tábory v rámci Rady:

Blok “kritický”, zastánce maximálního uvolnění:

Rakousko, Bulharsko, Chorvatsko, Řecko, Maďarsko, Itálie, Polsko, Česká republika, Rumunsko a Slovensko požadují maximální flexibilitu v legislativní revizi.

Blok “ambiciózní”, který chce zachovat systém:

Španělsko, Dánsko, Finsko, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko aŠvédsko na začátku července spolupodepsaly dopis požadující zachováníambiciózního systému

Živé reakce ihned po zveřejnění textu

Ekologické NGO reagovaly bez otálení. NGO Carbon Market Watch odsoudila návrh, který by nabídl "záchranné kolo" fosilním palivům a více "bezplatných povolení k znečištění", připomínajíc, že ETS umožnila za dvacet let snížit emise v sektorech energetiky, průmyslu, letectví a námořní dopravy na polovinu. Němečtí vědci a NGO na své straně varovali, že reforma ztíží dosažení klimatických cílů bloku.

Naopak, Komise obhajuje akrobatické cvičení: zachovat evropskou průmyslovou konkurenceschopnost vůči čínské konkurenci a americkým celním sazbám, aniž by formálně vzdala princip znečišťovatel platí ani trajektorii 2040.

A co teď?

Text musí být ještě několik měsíců vyjednáván mezi Dvaceti sedmi a Evropským parlamentem, kde se komisí ENVI bude zabývat touto záležitostí. Vzhledem k již viditelným rozporům v Radě a roli rozhodčího, kterou by mohla hrát Francie, zůstává konečný výsledek tohoto vyjednávání nejistý — na pozadí otázky, zda může EU skloubit klimatické ambice a průmyslovou konkurenceschopnost, aniž by obětovala jedno pro druhé.